Ten říjnový čtvrtek začal jako obvykle, malé děti si hrály ve „školce“, žáci se učili ve svých třídách, ale tento každodenní program se změnil hned kolem deváté dopoledne. Všichni, děti, pedagogové i paní ředitelka se sešli ve vestibulu a projekt „Brambory“ byl zahájen. Šest kapitánů si rozdělilo všechny děti ze školy (tedy kromě nejmladších dětí z MŠ) do šesti týmů. Potom se už týmy rozešly po celé škole, kde byly umístěny dílničky s různorodými činnostmi:
vaření a pečení – pečené brambory s jogurtovým dipem, jednohubky s bramborovou pomazánkou, plněné brambory pěnou z lučiny, sladké rohlíčky z bramborového těsta plněné povidly, skřítci „Podzimníčci“ - tvoření podle fantazie z velmi různorodého přírodního materiálu, bramborová tiskátka – malba temperami podzimního stromu s barevným listím,
pavouček na pavučině – tvoření pavoučka z brambory, párátek a barevných nití, sportování s bramborou – pohybové aktivity, házení, koulení, slalom, apod.
Všechny týmy se snažily o co nejlepší provedení svých úkolů, ale důležitější byla především spolupráce mezi dětmi, vzájemná pomoc a navazování kontaktů mezi dětmi velmi rozdílného věku. Nejeden kapitán se zjevnou samozřejmostí pomáhal svým nejmladším členům týmu se splněním úkolu. Při společném tvoření starší děti zadávaly takové úkoly mladším, které byly schopny zvládnout a přispět tak k hotovému pokrmu, barevnému obrázku a dalším výtvorům. Všichni, i ti nejmladší, tak mohli zažít radost a spokojenost ze všech činností. A co teprve, když byly všechny výrobky a obrázky vystaveny a ochutnávku pokrmů nabízeli „páťáci“ všem rodičů, kteří do školy přicházeli. Každý se chtěl pochlubit, na čem se podílel, co vytvořil. Cíl, který jsme si jako pedagogové při přípravách projektu dali, byl splněn – děti spolu dokážou spolupracovat a domlouvat se řešení daného úkolu. Jak poznamenala moje kolegyně: „Ten den erteplí byl moc fajn“!