Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa…
Léto je v plném proudu a k létu patří les, voda, rozkvetlé louky a pěší výlety se sluníčkem nad hlavou. A tak i my jsme se vydali na výlet, poznávat krásy naší Vysočiny. Z nádraží v Sázavě jsme se svezli vlakem do Hamrů a potom už jsme vyrazili lesní cestou plnou mechu a kořenů k soše mamuta. Na chvíli jsme se proměnili v pravěké lovce a každý si vylovil ze svého batůžku dobrou svačinu. Posilnění bylo důležité, protože nás, po krátkém focení u Šlakhamru, čekal výstup na Rozštípenou skálu. Na vrchol se odvážily téměř všechny děti a skvěle tu obtížnou cestu zvládly. Dále jsme se vydali do příkrého kopce podél skály a vystoupali jsme až k posledním domům v Hamrech. Děti, k překvapeních všech, objevily na jednom z domů velký obraz vodníka, bez fotky jsme ho nemohli minout. A to už byl v dohledu strážný ve své budce, který dlouhé roky hlídá „Konec světa“, historickou hranici Čech a Moravy. V nohou jsme měli velký kus cesty a tak všem přišla vhod vzpruha v podobě křupavé oplatky. Ještě jsme si prohlédli nádherné výhledy na sluncem pozlacené kopce, lesy a stráně a pak se vydali lesní cestou přes kopec Peperek zpátky do Sázavy a do školky. I když cesta byla dlouhá, všichni, i ti nejmenší, ji zvládli na výbornou jako správní turisté. Zůstaly nám krásné zážitky a společně jsme si slíbili, že hned po prázdninách vyrazíme na další turisťák!